Single Blog

Cesta do síly, ze slibu malého kluka

O velké proměně ze slibu malého kluka vypráví Ondřej, otec dvou dětí. V prosinci 2018 prošel individuálním pětihodinovým rituálem na míru – se svým pojmenovaným záměrem, se svými objevenými klíčovými tématy.

Je hasič a vyšetřovatel požárů. S sebou si přinesl starou helmu a sekeru z dob, kdy začínal. V rituálu prožíval a doprožíval ozvěny své minulosti, kterou se ovlivňoval i přes propast času. Příběh vyprávěný jeho slovy je příběhem bolesti, odvahy, síly, pochopení a lásky.

Díky, že svůj příběh sdílí pro ostatní.
Ze srdce, s vděčností, třeba se semínkem inspirace do přítomnosti každého z nás:

Minulý rok
byl pro mě nesmírně těžký. Se ženou máme dva syny, minulý rok jsme se rozvedli. Za Davem jsem přišel poté, co mi došlo, že neshody se ženou, celý rozvod a následné uspořádání po rozvodu, mi způsobuje víc než velké trápení.

Respektive celá situace
na mě působila tak, že jsem se na svoji práci nedokázal soustředit. Měl jsem například tendence hledat rychle jinou ženu, i když vím, že to je pouze kompenzace. Došlo mi, že i když jsem vše rozumově přijal, můj vnitřní svět to stále kategoricky odmítal.

Moje neschopnost
projít danou situací souvisela se slibem, který jsem si jako malý dal. Šlo o slib, který jsem uzavřel sám se sebou jako malý kluk ve chvílích zoufalství, které jsem prožíval u mojí babičky – kde jsem vyrůstal a cítil se tak odříznut a osamocen.

Ten slib zněl:
“Nikdy neopustím svoji ženu a děti, aby nezažívali, co jsem zažíval já.”

Poznamenám,
že u své babičky jsem se neměl vůbec špatně. Prožíval jsem ale kvůli rozhodnutí své mámy (je nás doma moc) pocit odříznutí a separace od rodiny, bratrů… Pocit  ve mě vyvolával smutek a frustraci, tím jsem si vytvořil seznam následků. A seznam se začal naplňovat.

S tímto tématem
jsem pracoval mnoho let zpět – konstelace, rekapitulace života, odpouštění, přijetí toho, co bylo… Stále jsem byl ale výrazně ovlivněn tímto slibem a okolnostmi, které mě k němu vedli. Ten vliv se projevoval (což vidím až nyní s odstupem) přecitlivělostí v tématech opouštění, samota, nedostatek lásky, křivda, konflikty.

Při řešení situací
v životě jsem viděl dění skrze emocionální zabarvení bolesti z minulosti. Takže jsem vlastně nereagoval na dané situace adekvátně, reagoval jsem stále na minulost….

Koncem minulého roku
mi došlo, že s tím musím něco udělat, došlo mi, že se stále vnitřně zlobím na svoji mámu, za to, že jsem vyrůstal u babičky. V té souvislosti mě napadl Dav a rituál na míru, o kterém jsem před několika měsíci četl na jeho stránkách.

Cítil jsem,
že to je moje cesta a tak jsme si domluvili schůzku. Sdílel jsem svůj příběh, svůj záměr. Honza poslouchal, dělal si poznámky a v určitých chvílích mě jemně zastavoval a upozorňoval na dění okolo – kde sedíme, co se při vyprávění okolo mě děje. Jeho postřehy toho, co přítomnost ukazuje, mě fascinovaly. S naprostou jistotou jsem věděl, že jsem na správném místě.

Dav mi zrcadlil,
opakoval, co slyšel a viděl. To, co jsem slyšel já, mi vyrazilo dech podruhé a vehnalo slzy do očí. Slyšel jsem totiž věty, které jsem říkal, ale dávaly jiný význam. Občas stačilo prohodit slova, dát na určitá slova důraz, vynechat nepodstatné. Jasně jsem slyšel, že bitva, která se odehrává mezi mnou a ženou, není opravdová. Jedná se pouze o její opakovanou rekonstrukci… Každou rekonstrukci přitom prožívám jako opravdovou bitvu.

Poté co se
Dav vydal na vhledovou cestu s využitím šamanské techniky, připravil scénář rituálu. Většinu obsahu dění jsem tak díky scénáři znal předem. Co jak může být, z čeho co vychází. Rituál trval necelých pět hodin, dal jsem do něj všechno, všechnu sílu, co jsem měl – odhodlání, dech, život, přítomnost, i oddání se procesu.

Upřímně, pamatuji se
z těch pěti hodin rituálu jen na útržky. Podstatné ale je, že jsem se vrátil do dětství, pochopil na hlubší úrovni, přijal, odpustil, pustil… Cestoval zpět skrze pohyb svého fyzického těla do zralejší formy dospělosti. Takto několikrát, v různých úrovních. Jo.

Tento text píšu
s odstupem více jak měsíc po rituálu. Co se stalo? Začaly se okolo mě točit ženy – jako by cítily vnitřní přerod, stabilitu. Nenechal jsem se ale vyvést z rovnováhy.

Jak se mám teď?
Těžko popsat. Situace, mezi mnou a mojí bývalou ženou se nezměnila. Změnil se ale přístup, to, jakým způsobem reaguje můj nervový systém na ženy, co od nich očekává. Jak reaguje, když se nedostává, co bych chtěl – což je docela často 🙂 Nereaguje už přehnaně, bolestně, zraněně. Dokážu řešit situace, které vnímám jako konflikty, výpady, útoky, obranu…s klidem, jasností, a láskou ke vztahu, ať ho zrovna prožívám jakkoli.

S bývalou ženou
jsme se po rituálu rozhodli, že to spolu zkusíme znovu. Už ne ze zoufalství, nebo ze strachu, že je ta druhá cesta moc těžká. Viděl jsem v tom rozhodnutí smysl. Smysl pro vývoj své duše, našich duší. Najednou tam nebyla podmíněnost, že zůstaneme spolu a bude to vypadat tak a tak, nebo že půjdeme každý svojí cestou a bude to vypadat zase jinak.

Najednou jsem
viděl smysl pro sebe i pro celou rodinu v tom, že jsem přístupný – náš vztah neodpovídá vysněné představě, ale učím se. Učím se vnímat svoje hranice, kořeny, výživu, způsob, kterým dávám svoji lásku, bez posuzování.

Jak to dopadne,
už pro mne není podstatné. Jde o to, že jsem přijal proces, který ať povede kamkoli, tak nyní vidím jeho smysl. To je obrovská úleva. Nejsem už závislý na představě ideálního vztahu na tom, aby…něco.

Přesněji přitom vidím,
co opravdu chci, jak to chci a jak to nechci. Vše krystalizuje, je živé, já to vnímám. Nedělám hned ukvapené závěry, kam to vede. Žije se mi mnohem lehčeji, vidím to i na své bývalé ženě a dětech.

Ať půjdou naše cesty
spolu, nebo každá jinam, nevidím v tom problém, nelpím ani na jednom. Už není „správně“, nebo „špatně“, je to, co je, a pouze vnímám bez přehnaných reakcí, jestli jsem v souladu, nebo ne. Učím se vidět svět bez zakaleného filtru minulosti. Držte mi palce.

Toto doplnění
připisuji po dalším měsíci, protože za tu dobu, se v mém životě staly velké změny. Zároveň si myslím, že si čtenář tohoto příběhu zaslouží vědět, další směr mého života. S bývalou ženou se dohromady nedáváme – myslím jako intimní partneři.

Úleva,
která po rituálu přišla, byla z počátku vnímána (především mnou..) jako nová šance o obnovení intimního partnerství. Velký posun nastal v lidském partnerství, ve vztahu mezi mužem a ženou, kteří jdou každý svojí cestou tak, aby respektovali cestu toho druhého, a hlavně aby nezpůsobili zbytečná traumata našim společným dětem…

To je rovina,
kterou vnímám, děkuji za ní a vědomě ji žiji. Způsobuje puštění všech křivd, které jsem mezi námi viděl, cítil (popisuji pouze z mé strany), a tak se otvírá prostor pro přání lásky mě, i mojí bývalé ženě, i do dalších našich životů.

Najednou
celou „tragédii“ vidím jako obrovskou „příležitost a dar“ pro náš další vývoj, který přichází skrze přijmutí situace a odpovědného jednání s vědomím významu rozchodu, významu pro nás oba i pro naše děti a okolí. Vždyť je můžeme inspirovat a ukázat jim, že i v takové situaci můžeme zachovat lásku a úctu, i když na jiné úrovni než partnerské.

Obrovsky se mi ulevilo.
Zase. V této úlevě jsem si již jako opravdu „svobodný“ dovolil vykročit k ženě, kterou jsem nově potkal a cítil přitažlivost na mnoha úrovních. Šel jsem do toho srdečně a s naprostou otevřeností a pravdivostí.

Stala se úžasná věc,
našli jsme se. Jsme zamilovaní, každý den se nestačím divit a děkovat. Moje současná partnerka k celé situaci přistupuje neuvěřitelně láskyplně, ale i odhodlaně a zodpovědně. Především k nám, k mým dětem i k mé minulosti a naší společné budoucnosti. Mluvíme spolu naprosto otevřeně, sdílíme, chystáme se o naši lásku vědomě pečovat a učíme se to dělat. Učíme se jeden od druhého, neuvěřitelně se doplňujeme.

Je to úplně
jiná úroveň vztahu, a s tímto vědomím do něj také vstupuji, s vědomím vděčnosti za svůj minulý vztah, děti, bývalou ženu, i s vědomím vděčnosti a přijetí bývalých partnerů své současné partnerky. A péče o novou lásku, vztah? Mluvíme o ní, reagujeme na přítomnost, sdílíme, zavedeme rituály, učíme se, sbíráme informace a samozřejmě…

necháváme také život plynout

a vezeme se.

Za to děkuji, Ondřej

Comments (0)

vložte komentář