Single Blog

Jste posměrní či protisměrní? Rychlejší než stíhačka.

Jedete vlakem.
Sedíte ke směru jízdy čelem nebo zády? Tahle otázka je tu jenom pro představu, o co jde. Vzbudil jsem se ze sna. Ještě ve mě doznívá obraz lidí modlících se v kleče s čelem u země, k východu – nějaký rituál. Důležitá byla v tomto živém obrazu rotace naší Zeměkoule.

Nebudu si
teď googlovat, jakým směrem se kdo modlí. Vím jen, že muslimové prý k Mekce a křesťané (možná) směrem nahoru (k Bohu) – což by vysvětlovalo, že Bůh může být všude: Představuju si Australana-protinožce, který přijel do Prahy, nad sebou stále sedmé nebe…

Jak jsem ze sna
rozespalý, začínám být i náladově rozepsalý. Možná ovlivněn slapovými jevy Měsíce. Myšlenky se mi začaly vzpouzet směrem, jestli je náš spánek ovlivněn směrem hlavy a polohou těla. Propojovaly se mi jízda vlakem, síla Měsíce, magnetické pole Země. Bůhví…

Ale já nevím.
Víte jakou rychlostí rotujete ve svém bodě na povrchu planety? Držte si klobouky. Ti, kdo měli z fyziky lepší známky, než já, už si dávno spočítali, že se svým čtecím zařízením letí rychlostí zhruba 1667 kilometrů v hodině. Kdyby tedy byli na rovníku, to podotýkám.

Teď k posměrnosti.
Jestli si to vůči mimozemského prostoru fičíme přilepení zemskou tíží k povrchu rychleji než stíhačka (F-16 letí maximálně 1470 km/h na úrovni mořské hladiny), je jedno, jestli ležíme hlavou k východu nebo k západu? Blbost, co? Asi jako ptát se, jestli má den 24 hodin.

Zní to dost jasně.
Den má 24 hodin. Nó, vlastně – najdou se hnidopichové – ve skutečnosti je den kratší skoro o 4 minuty – bez 4 vteřin, fakt. Tohle ještě kdekdo ví. Víte taky, že před miliardou let byl Měsíc blíž Zemi? Co s tím? Den na Zemi podle vědců trval zhruba 14 až 16 hodin, víme?

Podivné.
Určitě znáte z časopisů všelijaké předrahé hodinky, ručně dělané skvosty, co budou ukazovat čas úplně přesně i za miliardu let. Nejde o to, že tu nebudeme, ale že to umí. No jo, jenže už za 500 milionů let prý bude mít den na Zemi 26 hodin. Díky Měsíci, který si drží odstup.

Vrací se mi obraz
modlících se věřících. S hlavou k východu, zadkem k západu, na laika to působí víc aerodynamicky, než obráceně. Představa vyšpuleného zadku proti směru… A celé to vzniklo tak, že jsem si v noci přelehnul. Hlavu místo k východu, otočil jsem v půlnoci k západu.

Ne, k záchodu
nikoliv. Až si na to zase někdy vzpomenu, stanu se třeba empirickým výzkumníkem posměrného a protisměrného spaní. Na závěr dovolím si ještě odhadnout, že ač spím laicky někdy posměrně a jindy protisměrně, obecně asi budu dost mimosměrný. No to mě posměr.

(z ne-existujícího cyklu Volno-myšlenkářské spontánní psaní  /  fotografie: ostrov Kréta – poležení v jeskyni – zřejmě zcela nedbale mimosměrné)

Comments (0)

vložte komentář