Single Blog

Říká hnusný věci o mým tanci, píše klientka Mirka

PODĚKOVÁNÍ MIRCE ZA TUTO JEJÍ ZPĚTNOU VAZBU Z RITUÁLU:

Včera. Pět hodin. My dva. Moje přítomnost i minulost. Moje hranice. Ženská síla – lvice. Kamínek. Svíčka v lidském kruhu. Pláč. Vyčerpání i úleva. Odhodlání. Symboly…

Když mi Honza před Vánoci napsal, že mi chce nabídnout rituál ohledně mého zdraví, tak jsem si říkala, že je to po roce po vyléčení trochu mimo…a pak jsem si vzpomněla na všechny ty lidi kolem mě, co tvrdí “tohle už mám vyřešené”, usmála jsem se a souhlasila.

Už úvodní setkání odkrylo, ukázalo a připomnělo spoustu témat ke zpracování, poskytlo taky hodně cennou zpětnou vazbu na to, jak s odstupem času vnímám a hodnotím situace, které mému závažnému onemocnění předcházely. Najednou jsem o tom všem mluvila jinak. Provázanost příčin a následků se přeskupila.

Honza si psal celou dobu poznámky, do kterých kromě mých slov, reakcí, gestikulace zaplétal i vše, co bylo v tu chvíli v prostoru.
To, co zachytil, sedělo dost přesně.

Nevěděla jsem moc, co čekat, ale už tohle mě hodně uspokojilo – to byl ale jen začátek…

Během několika dnů zpracoval ještě jeden materiál a na základě těchto dvou vstupů pak vytvořil podrobný scénář našeho setkání/rituálu a vše mi poslal do e-mailu.

***

Ve čtvrtek ráno přicházím do malého studia. Prostor i vynikající čaj jsou připraveni.

Ještě doladíme všechny rekvizity. Usmívá se, působí mile. Důvěřuju. Začínáme.

Ptá se mě. Odpovídám. Ve světle i ve tmě. Píše i maluje, mluví – ukazuje souvislosti, naznačuje směr, ale nenutí. Podporuje mou svobodnou volbu. “Řekni si, co potřebuješ.” “Můžeš, co chceš.”

Pak začíná přituhovat. Říká hnusný věci o mým tanci, rozbíhá se proti mě a řve jako zvíře… Testujeme, jak to mám s nastavením hranic, jak se za sebe dokážu postavit, jak se dovedu vymezit, jak dovedu zařvat…

Uvědomuji si, že je snazší vymezit se vůči evidentnímu nebezpečí než proti mile působícímu, plíživému jedu…

“Kdo jsi a kde jsi.”
Otázky na tělo i na pocity, na procesy a témata..
Dílky skládačky vystupují na světlo.

A pak jdeme do minulosti. Po cestě narážím na známá témata. “Doprčic, tohle už jsem přece řešila a je to tu zas, jinak, a přece stejně..”
No, tak dobře.
Zalézám do minulosti a začínám plakat. Přesně mířenými otázkami mě navádí do středu toho smutku a nutí otevřít oči. Popisuju to, co vidím
Huh

A pak cesta zpátky.. ne, nedal mi to zadarmo.. ještě teď mě bolí celé tělo. Totální nasazení, odhodlání, vnitřní síla, vyčerpání i úleva a přijetí.. všichni se mnou pak seděli kolem mojí svíčky života, když jsem pálila staré a zažehávala nové. Vydržela svítit celou dobu, zajímavé, že v pondělí mi svíčka že stejného balíčku nevydržela ani 4 hodiny.

Zakončujeme. Uhlazujeme. Zvuk bubnu rozpouští zbytky napětí. Vibrace hladí a zklidňují moje tělo.

Jsem rozhodnutá.

Bezprostředně po rituálu a v následujících pěti hodinách jsem mluvila s celkem 12 lidmi, s nimiž jsem si nastavovala hranice nebo jsem komunikovala svoje potřeby.

Byla to síla a jsem nesmírně vděčná za to, že jsem si to ustála – včetně ostrého řezu i totálního otevření srdce.

Rituálem jsem si na pomoc přitáhla i fyzické čištění (o týden dříve), a tak po dnešním pracovním dni zítra už konečně zalezu do “jeskyně” a nechám všechno dousadit.

***

Vděčnost. Únava. Porozumění. Přijetí. Postavení se sama za sebe.

Comments (0)

vložte komentář